Další den, tj. pondělí, byl v plánu výstup na Veĺký Baranec (2184 m.n.m.). Já jsem provedl výstup žlebovou stěnou, kterou jsme pak sjížděli, ostatní šli přes Žiarske sedlo a Smrek klasickou cestou. Prakticky celou cestu jsem nesl lyže na zádech a stoupal jako po schodech. Sněhu na hřebeni Barance nebylo příliš, asi na 3 místech jsem šel po trávě. Vrcholu jsem dosáhl téměř po 3 hodinách. Na vrcholu odpočívali dva alpinisti se sjezdovkami, kteří přišli z opačné doliny. Chvíli jsme se bavili o vybavení, odkud jsme a kam pojedou. Sjel jsem s nimi kus Barance protilehlou stěnou, krásný sjezd po holé pláni s průměrným sklonem, cca 300 m převýšení. Když jsem vystoupal nahoru, ostatní již odpočívali na vrcholu. Sjezd z Barance byl složitý, na přejezdu z vrcholu nad žleb, který jsme chtěli sjet jsme chvíli balancovali nad kotlem Barance, kde se sklon celého úseku, který se dá při příznivých sněhových podmínkách sjet, pohybuje kolem 40° a v kotli až 50°. Po opatrném přejezdu hřebene jsme úspěšně netrefili žleb, kterým jsem stoupal, ale sousední. Jarní žleb jsme si užili ve středně těžkém sněhu s ne příliš velkou vrstvou měkkého sněhu. Po příchodu na chatu jsme Slintovi, jak jsme psa nazvali, dali nažrat a ten šel unavený spat. Odpoledne jsme sjeli tentýž úsek Belý, chvíli jsme diskutovali o možnosti jet úsek horní z Podbanského, po konzultaci s místním majitelem sportu, který na Belé pořádá rafting pro zákazníky, jsme od této varianty raději upustili. Řeka protéká v horním úseku TANAPem a sjíždění na raftu je výslovně zakázáno. Večer na chatě nebyl tak hlučný jako předchozí.