V pátek jsme se vzhledem ke klesajícím teplotám raději sešli u Honzy Soudka na chatě, což mělo výhodu - na břeh Jizery, odkud jsme v sobotu chtěli vyplout to bylo fakt blízko.

Nakonec se našlo 9 statečných - holky Jája, Janča a Helča (sama na kajaku), SuperDan, Jirka Zmrzlík, Michal, Honza, Tomíček a já. Doprovod nám dělali a auta převáželi Dominika, pan Soudek a Honzík.

Páteční večer ubíhal v super náladě, pekly se ryby, trochu hrálo na kytaru a pořád jsme si dělali srandu z Michala a Jančy, co že to s tím jejich skládacím šináglem budou vlastně dělat.

Jirka Zmrzlík chtěl několikrát za večer zkusit přinést kajak do chaty a složit ho, ale nenašel pro tuto hovězí myšlenku dalšího spojence. Spát jsme šli rozumně, neb druhý den jsme měli 30km po Jizeře a Labi na kajacích před sebou. S Danem a Tomíčkem jsme vyzkoušeli, jak se spí venku, až na to že napršelo byl klid.

Ráno jsme se sbalili, posnídali, Janča měla trochu napilno v práci, trochu jsme si z ní utahovali, ať pošle všechny věci z notebooku pryč a mezitím se sešlo vodácké konzilium nad skládacím kajakem. Michal pořád kroužil kolem a říkal co se kam má zastrčit,

Jirka z Honzou mu u toho sekundovali. Nakonec kajak vcelku držel po kupě a dokonce se zdálo, že Michal oblepil všechny díry.

Vyrazili jsme proti proudu Jizery. U mostu v Předměřicích jsme chtěli začít shazovat lodě, ale Jirka začal, že by si ještě chtěl dát tu peřejku pod mostem, o kterou bychom přišli. Tak jsme sedli znovu do aut a rozjeli se dál proti proudu. Jenom nebyl nikde poblíž vlez do vody, tak jsme lodě nakonec dali na vodu asi 4 kiláky proti proudu pod rozbořeným jezem. Vlez do vody nic moc, strmé břehy.

Jizera tekla jako o život, tempo kolem 6 - 8km / hod. Byla to úplně normální voda, žádné seakajaky, akorát v zimě a na vratkém kajaku. Cestou jsme udržovali tělesnout teplotu na správné úrovni grogem a svařeným vínem.

Až na ruce, které zábly, když si je člověk namočil, to docela šlo. Sem tam pršelo, pak zase přestalo, teplota kolem 5 st.C. Cestou jsme minuli jeden jez, já jsem ho nakonec dal, byl tedy bubnový a spuštěný, převýšení cca 10 cm.:-)

Za cca 2 hodiny jsme dojeli do Káraného, kde jsme v říčních lázních udělali první zastávku.

Prostředí bývalých lázní bylo výjimečné, pivo také. Posilněni jsme se vydali dál po proudu. Optimismus nám vydržel asi ještě půl hodiny. Poté jsme dorazili na soutok s Labem a tehdy teprve začaly pravé galeje. Protivítr byl poměrně značný a foukal po celý zbytek víkendu. Udržovali jsme stopu těsně podél břehu, ale stejně jsme se nadřeli jako burlaci na Donu.

Na cestě jsme měli několik zdymadel, vzhledem k tomu, že vodní cesta musí být průjezdná všem lodím, tedy i těm našem, tak mohl Honza se zdymadelníky domluvit průjezd zdymadly.

Takzvaně "ždímnout" jak prohlásil Tomíček, jsme se ten den nechali 2x. V komoře se vyplatí zůstat u horní brány, protože u té spodní dost rychle odtéká voda, jak hladina klesá. Takže to tam taky pěkně táhne do odtoků, které vypadají nepříjemně. Rychlost klesání je kolem 1 - 2 cm / sec, 3 metry jsou vypuštěné vlastně hned.

Na Labe jezdí dost Němci, podle slov zdymadelníků. S večerem jsme připluli k třetímu jezu, nad ním jsme měli podle slov Michala "přejít már metrů do sousedního koryta" no na břehu už byla tma, takže jsme naštěstí neviděli do čeho jdeme. Viděli jsme jen vzdalující se čelovky Jirky a Tomíčka. Tak jsme si nějak vypomohli aby holky netáhly dvojkajaky a vydali se asi 300 metrů po poli někam, kde Jirka tvrdil, že je slepé rameno. To jsme tedy nakonec našli a v úplně tmě naskákali do lodí. Jeli jsme ještě asi kilometr k Jirkově chatě.

Tam nás čekala Jirkova žena Jana v luxusně vytopené haciendě s krbem, kde bylo fakticky dost příjemně.

Navečer byla domluvena hospoda s širším zbytkem party, kde Tomíček slavil narozeniny. Sešlo se množství lidí, kolem 10 večer jsme
spolehlivě zahnali zbytek hospody domů, 4 kytary jsou 4 kytary.

Tomíček dostal dort ve formě tramvaje, kde byli v oknech fotky nás všech jako cestujících. To víte, ředitel DP se nezapře. Postupně se v hospodě uvolňovalo místo, jak ostatní odpadali. Nakonec jsme zbyli s Janou a Honzou a Tomíčkem poslední, s námi v hospodě byli ještě Eddie, Lenka, Dave a Vláďa. Ti se ale nakonec vydali zpátky do Prahy, zatímco my jsme si dali 3 kiláčky zpátky na chatu. Osobně si myslím, že takový detox před spaním je velmi dobrá záležitost. V chatě ještě hořel krb, který mě za zvuku praskajícího dřeva příjemně doprovodil do říše snů.

Ráno jsme se vzbudili kolem 10té hodiny. Rychle jsme se nasoukali do hadrů, svezli auta do Mělníka a vyrazili na vodu. Protivítr byl úplně stený jako včera, tempo tedy pomalé. Měli jsme cestou 2 zdymadla. Cestou jsme míjeli Spolanu Neratovice, vidět ji z řeky je ještě o trochu větší zážitek.

Kousek za Spolanou je vjezd do slepého ramene, kde jsme poobědvali.

Pádlovali jsme dál a s večerem se vítr trochu uklidnil, řeka už připomínala jezero. Odpočítávali jsme patníky k soutoku, pomalu se šeřilo a my vyhlíželi most v Mělníce. Vltava je skutečně trochu mohutnější než Labe. Asi kilometr po proudu jsme končili.

Navázali jsme lodě a rozjeli se do Prahy. Zapsal Tomajda.