Dusot kopyt slýchávám ve "snu"
a pak jen na postel váhavě klesnu...
Hnědý jak čokoláda, cválá tam kůň,
když najednou přeskočí hlubokou tůň.
Cítím jeho vůni, když blíží se ke mně,
pod jeho kopyty se otřásá země.
Náporem větru vlaje mu plavá hříva,
a já jen cítím, jak na mě se dívá.
Bílý pruh září mu na čele,
jeho oči jsou hravé a veselé.
Je rychlý jak vítr na pláni,
hrdě a zběsile se mnou teď uhání.
Jeho zrychlený dech se jako ozvěna ozývá,
potom se na mě toužebně podívá...
Přeskočím ohradu a skočím mu na hřbet,
jen myšlenka že je to sen...? :-)