Online uživatelé
Na Partě není žádný přihlášený uživatel.
Všechny výsledky
Haute Route jaro 2009
Zápis z akce
Haute Route – expedice den po dni
3.4. den první - krize největší
Vyrážíme – jsme zvědavi, těšíme se a zároveň máme trochu obavy z toho, co nás čeká. Jak obratem zjistíme, tak oprávněně…. Lanovka nás (družstvo ve složení vůdce šimon, pěšáci Vesnice (pro chlapy Jarin) , Tom, Honza a tři drsňáci z Přeštic – Milan, Roman a Pavel) vyvezla z Chamonix na Grand Montets do výšky 3230 m.n.m., následoval první vtipný sjezd s těžkým batohem na ledovec Argentiere 2550m.n.m. a zvláštní varovné zadýchávání se. Vysoká nadmořská výška a těžkej bágl udělá opravdu svoje… Pak už jsme s vervou stoupali do sedla Chardonnet 3320m.n.m., v jehož polovině jsme si začali zřetelně uvědomovat, že to teda nebude úplně prča. Příznaky: hučení v hlavě, žaludek na vodě a pocit, že se člověk prostě nenadechne, i když to sakra potřebuje….. Vesnice a Honza trochu bojovali sami se sebou, ostatní celkem v klidu. Sedlo nakonec dobito, hurá do maček a na pokraji sil slaňováním dolů. Docela zážitek. Poté traverz a stoupání k dalšímu sedélku Salina 3261m.n.m., malému, leč pekelně strmému. Vesnice s Honzou sundávají lyže a škrábou se směr vzhůru. Ufs… Nahoře popadáme dech, čeká nás mírný sjezd až rovina po Plateau Du Trient, na jejímž konci vidíme chatu Trient 3170m.n.m. Sláva. To jsme ovšem netušili, že díky vyčerpání k ní půjdeme přes půl hodiny (vzdálenost 450 m, převýšení 70m). Bez komentáře…. Pak jsme si dřepli, hodili do sebe coly, našeho věrného společníka Enervit a v duchu přemýšleli, jak těch šest dní přežijeme. Večeře výborná, chajda milá, počasí slibovalo opět slunečno.
Trasa celkem 12.4km, nast. +1113m, sest. -1196m za 8:04h
4.4. den druhý - z kopce dolů
Parádička – čekal nás 8km sjezd nejprve po ledovci Trient přes sedlo Escandies 2795m.n.m. do údolí Arpette a do Champexu 1470m.n.m., v jehož úvodu se Tom trochu prošel zpět, neb si na chatě zapomněl cepín. Následoval přesun taxíkem do Bourg St. Pierre 1640m.n.m, sprcha, fondue a víno v blízké restauraci, večer večeře o třech chodech, nižší nadmořská výška - no prostě dovolená. To nás trochu zocelilo, avšak dobře jsme si uvědomovali poslední kontakt s civilizací.
Trasa celkem 9.9km, nast. +138m, sest. -1799m za 2:30h
5.4. den třetí - stoupáme, kam se podíváme
To je představa – celičký den budeme dupat do kopce. A taky dupem – cesta je pěkná – azuro, výhledy, na začátku přecházíme spadlé laviny, občerstvujeme se u potoka Valsorey podél kterého stoupáme dál. Nejtěžší je zdolání posledního stoupání přímo pod naším cílem – chatě Valsorey 3030 m.n.m. Je asi nejhezčí – vypadá nejmenší, lidí mraky, obsazujeme pryčny na spaní, dole v jídelně sedíme skoro ve dvou vrstvách. Ale atmosféra jako všude hrozně fajn – útulno, v noclehárně smradlavo, jídlo dobré, lze si přidat. Stav posádky je lepší, aklimatizace zjevně funguje. šimon mírní naše nadšení, ráno hnedle zostra pokračujeme výstupem 600m a traversem Combinu.
Trasa celkem 8.5km, nast. +1413m, sest. -30m za 6:19h
6.4. den čtvrtý - dotýkáme se oblaků
A tak tedy stoupáme – lyže na zádech, mačky na nohou a jdeme. Je to nekonečný, jak schody do nebe, občas se ohlédneme a vidíme tu nádheru kolem, vše pro změnu zalito sluncem. Ve vrchní části začíná přituhovat -v prudkém svahu se traverzuje a někdo před námi dost ošklivě padá, klouže se dolů, nic moc pohled… Naštěstí se zastavil, pak jsme se dozvěděli, že to odneslo koleno. Vytahujeme tedy cepíny a vše za pomoci šimonových rad zvládáme. Nahoře se těšíme alespoň na čokoládu, ale musíme rychle dolů, nějako se tam prohání mlha. Po sjezdu po Plateau Du Couloir, výstupu do sedla Sonadon 3504 m.n.m. a dlouhém sjezdu ledovcem Mont Durand dáváme jednu z mála pauz na oběd, chvilku stoupáme a pak pro změnu opět pěkný sjezd. Poté nasazujeme pásy a dupeme k chatě Chanrion 2462m.n.m.. Zde jsme se večer zvesela pomněli – dopřáli jsme si tři litry vína a pár piv, což vyvolalo trochu pozdvižení – zvykem je jít po večeři spát a ráno za kuropění být v pozoru. My jsme taky museli, ale tak nějak jsme většinou odcházeli mezi posledními a ráno pro změnu taky….
Trasa celkem 14.1km, nast. +1004m, sest. -1567m za 7:06h
7.4. den pátý - šest hodin po ledovci
Až na kraťoučký sjezd u chaty celý den do kopce – dlouhého, leč pozvolného. Stoupáme soutěskou, podél potoka Drance de Bagnes až k ledovci Otemma, pak po ledovci a jdeme a jdeme a jdeme. Je zas nádherně - fotíme, svačíme, až na Toma, který má střevní trable a ke konci už jde fakt ztěžka všichni šlapeme bez větších funících problémů. Naším cílem je chata Vignettes 3158 m.n.m. Chata je po kompletní rekonstrukci, vypadá jak orlí hnízdo – na skále, mezi ledovci, pod námi propast, slunečno, ale fičí, na heliportu přistává vrtulník. Všechno je trochu jako ve filmu. Atmosféra je unaveně uvolněná – zítra nás čeká poslední den.
Trasa celkem 13.2km, nast. +1058m, sest. -376m za 6:11h
8.4. den šestý - přes několik sedel k Matterhornu
Poslední den vyrážíme časně z rána, v 7h jsme ve stopě a po krátkém sjezdu stoupáme do sedla Evêque 3392m.n.m. Sedlo je dost prudké, ale na haršajznách zvládáme bez problémů, šimon chválí naše akrobatické otočky. Mont Brûlé 3200m.n.m. - tam vstupujeme do Itálie. Krátký sjezd a pak následuje POSLEDNí stoupání po ledovci Tsa de Tsan do sedla Valpelline 3568m.n.m., kde opouštíme Itálii a kde by na nás měl čekat výhled na Matterhorn. Poprvé za celou dobu je pořádná mlha, sundáváme pásy a je nám trochu líto, že nic nevidíme. šimon chce rychle jet, není vidět na krok. Sjíždíme, najednou začne být hodně teplo, mlha se trhá a my ho vidíme jako za odměnu, fotíme a už zase za slunečna jedeme dolů. Po 14km dlouhém sjezdu končíme, sundáváme lyže a míříme do kiosku u zermattské sjezdovky. Jiný svět – vyvalení lyžaři, na pódiu zpěvačka s kytarou, my čučíme a každému pomalu dochází, že je to za námi. Zvláštní pocit…. Pak sjíždíme přímo do centra Zermattu 1600m.n.m., kde si dáváme párek a pivo a spolu se skupinou američanů, která šla podobnou trasu jako my, se vracíme zpět do Chamonix. Cesta trvá asi dvě hodiny a představa, že to všechno jsme šli/jeli tam nahoře je v tu chvíli neskutečná…. Večer véča v pizzerii a pifko v baru, Vesnice jde spát a chlapi na pokoji ještě chlemtají v drsné zemi jemnou whisky.
Trasa celkem 30.2km, nast. +1234m, sest. -2767m za 9:55h
9.4. den sedmý - bonusový sjezd Vale Blanche
Je krásně, jak jinak, takže využíváme možnosti a za odměnu se necháváme vyvézt lanovkou na Aguille du Midi do výšky 3800 m, kde nás čeká 18km dlouhý sjezd. Lyžování je spíš takový normální, nic extra, je tam dost lidí, zřejmě místní atrakce, ale výhledy do hor a na ledovce jsou nádherný. Odpoledne jsme rychle proběhli Chamonix a večer hurá domů, do vlastních postelí jsme ulehli v pět ráno.
Trasa celkem 14km, nast. +72m, sest. -1990m za 2:00h.
Myslím, že za všechny můžu říct, že to všechno byla taková „nádherná dřina“. Člověk zjistí, že to, co bez problémů zvládne tady v normálních podmínkách se s těžkým báglem a nadmořskou výškou okolo 2800 – 3800 m mění v dřinu, která ale sakra stojí za to. Měli jsme neskutečný štěstí na počasí, za fujavice to všechno musí být ještě o dost těžší.
Celkem naše HR clasic 88.3km, nast.+5960m, sest.-7735m za 40:05h :)
Zapsala Vesnice a 4dcl vína, korekce provedli Honza a Tomáš.
Galerie
Forum
Nejprve se přihlaš!