08.07.2003

Zpráva o Slovensku 2003.

Letošní Slovensko začátkem června poznamenalo velké sucho. Proto jsme vyjížděli se zatajeným dechem, kolik vody najdeme ve Váhu, protože kdybychom tam nenašli nic, v Belý by tedy potom nebylo už vůbec nic a to by znamenalo vážné ohrožení prvních 3 dnů našeho putování po Slovensku. Naštěstí, když jsme mezi 2 a 3 hodinou ráno vyskákali rozespalí z autobusu ve Svaríně (okraj Královy Lehoty u Lipt. Hrádku), byla akorát pořádná zima ale voda v řece nějaká byla.

 Dospali jsme noc a ráno jsme zjistili, že řeka rozhodně není plná vody, ale že to nějak sjedeme. První etapa vedla klasicky z Královy Lehoty přes Liptovský hrádok (se zastávkou před silničním mostem vlevo u bociana, kde tentokrát neměli šampaňské ani teplé) a kolem Borové Sihoťi a minerálky k obci Podtúreň. Zde jsme spali na tribuně místního hřiště s podporou sprchových koutů přilehlého hotelu Elán.Druhý den jsme někteří podlehli a odsoudili pokus sjet Belou od Kokavského mostu k soutoku a asi polovina z nás se vydala na pěší túru. Zbytek přijel na Belou, zjistil že tam skutečně nic neteče a jeli ještě jednou Váh. Naše část se poté, co jsem u prvního parkoviště v Podbanském Pavlovi (našemu řidičovi) řekl "jeď dál, tam je kousek výš ještě jedno parkoviště" dopravila až téměř ke Štrbě, než jsme autobus obrátili. V Podbanském jsme se informovali v hotelu Kriváň o jízdních řádech, které nám recepční velmi ochotně zjistila, ofotila a vytelefonovala další naše požadavky, koupili jsme si mapu a vyzbrojeni dostatkem informací jsme zamířili ke Kriváni.

 Na Kriváň jsme sice nedosáhli, nicméně jsme vylezli nad hranici 2000 m.n.m., kde jsme posvačili a hbitým krokem (někteří závodili kdo bude dřív dole) sešli kolem Jamnického lesa do Štrbského Plesa a odtud zubačkou do Štrby. Na nádraží jsme si velmi zkrátili čekání na vlak u místního stánku kde měli kromě obyčejné borovičky i tu s koreňom.

Do tábora jsme dorazili před devátou večer.Další den jsme asi do 11 hodin váhali, jestli pojedeme na umělý kanál v Liptovském Mikuláši, který sliboval rozumnou alternativu k vyschlým korytům řek v okolí. Nakonec jsme se rozhodli že ano a vydali jsme se po řece z Podtúrně k Lipt. Mikuláši. Čekali nás 3 nesjízdné jezy, které se musely přenášet. Zpestřením byl jeden z nich, kde jez tvořil gumový vak naplněný vodou, tak jsme se aspoň sklouzli.Slalomový kanál působil dojmem oázy v poušti - posekaná tráva, sluníčko, pěkná trať kde nebylo moc vody, ale jezdit se dalo perfektně. Taky se ovšem muselo platit, což ale vzhledem k zážitkům zde posbíraným nebylo podstatné. Točili jsme raft a 2 pálavy, jeli jsme několikrát a 2 hodiny, které jsme měli předplacené jsme si užili.

 S večerem nás čekalo ještě jeden příjemný zážitek - termální koupaliště ve Vrbově u Kežmaroku. Přilehlý auto kemp bez problému pojal naši výpravu a my jsme se mohli dosyta vycachtat nejen v teplé podkově (37 st.C) ale i v ostatních bazénech. Langoše dělali skutečně čerstvé pouze u jednoho stánku z několika postavených hned u bazénů, což se nedá říct o ostatních pochutinách, které mnohdy nestály za moc.

Další den nás čekal nákup v Kežmaroku a odjezd na Dunajec. Cestou jsme ještě vybavili klíče od smluveného ubytování a poté jsme se už jenom kochali krásou. Někteří velmi zdatně, takže poté, co jsme vynosili lodě asi 10 minut cesty do Lesnice (byli i troufalci, co dolů stáhli vlek a autobus pro ně i přes zákaz dojel) jsme zažili kromě pozvání do Bratislavy za 14 dní na vodáckou akci od podobně se kochajících vodáků i značné problémy s navázáním celého vleku. Někteří si cestu zpět prošli kolem řeky, někteří absolvovali část cesty koňmo.Den nato jsme přejížděli do Polska a jeli polskou část Dunajce. Navštívili jsme pouze jednu hospodu při cestě a zbytek etapy nám uběhl vesměs bez zdržení (tedy raft se trochu zdržel, to ale mělo objektivní příčiny. V Kroscienku jsme navázali, zjistili že nestartuje autobus, od pltníků jsme si půjčili autobusobaterie a po úspěšném odstranění poruchy jsme vyrazili kolem Tater na Oravu. S večerem jsme přijeli do Krivé, kde nás již očekávaly zavřené záchody a studená voda ve sprchách. To se s ránem napravilo a v místní krčmě jsme i tento i další den sehráli několik borovičkových koncertů a až nad ránem jsme šli spát. Orava měla slíbených 30 m3/s všechny dny, takže jsme následující 2 dny spluli nejdříve z Trstené kousek nad Oravský Podzámok a další den až do Kraľovan.

Kvůli inzerovaným nenechavcům jsme strávili poslední noc v Krivé místo v Kraĺovanech. Poslední vodácký den nás čekala Margita - úsek Váhu z Vrútek do Strečna. Pánové ze Slovenských elektráren vyslyšeli naši žádost a pustili i přes to, že byla sobota, 100m3/s z Lipovce, takže celý úsek měl vodu a byl zážitkem, nikoli utrpením (kdyby tu vodu neměl). Cestou ze Strečna jsme se stavili v Žilině v Tesku, výborná káva od NesCafé pak učinila perfektní tečku za naším pobytem na Slovensku. S večerem jsme dorazili do Dolní Bečvy, kde jsme nejprve v místní restauraci GOLEM velmi pozpívali a poté na místním fotbalovém stadionu přečkali deštivou noc a s ránem jsme vyrazili ku Praze. Nebýt toho, že se nám povedlo přejet Rohlenku a díky tomu jsme museli obědvat ve Velké Bíteši, čímž jsme se zbytečně zdrželi, jsme byli v Praze snad před druhou odpoledne. Spočítali jsme pádla, uklidili lodě, rozloučili jsme a šli vstříc zase jiným zážitkům.