event | PARTA.cz ®

Všechny výsledky

Žiarska chata - Skialpy + Belá

Informace o akci

Konání akce:	26.04.2002 - 01.05.2002
Organizátor:	Tom
Aktualizace:	30.05.2007 08:04 - Starý parťák

Přihlášení na akci0 přihlašenýchPřihlašování na akci už skončilo

Exportovat do Excel CSV souboru

Pozvánka

	ŽIARSKA CHATA
	Termín	26.4. - 1.5.2002
	Popis	Skialpinistická výprava na Žiarskou chatu do slovenských Roháčů, 3 dny na pásech, poté přesun na Belou a tam 2 dny na raftu
	Účastníci	předpoklad 20 lidí, 4 auta+vlek

22.4.2002
ZÁVĚREČNÉ ROZESLÁNÍ INFORMACÍ
POČET LIDÍ na akci se ustálil na 14, Vrbovcovi jedou autem ráno v pátek, jestliže se nenajdou 3 lidé, kteří s nimi pojedou ráno, bude muset jet Sierra a BMW (zatím plánovaná varianta). Další auto - Octavia se definitivně vrací v neděli večer s Tomíčkem, Filipem, Hankou a Tomášem Vraným. Zbytek zůstává na Belý do středy.
AKTUALIZOVANÝ seznam členů viz odkaz níže.
PODLE posledních informací je přístupová cesta neprůchodná pro auto, takže se bude muset cca polovina délky (hodina cesty) odnést na zádech všechno, co budeme nahoře potřebovat. Tato skutečnost společně s doporučením balení bude upřesněna emailem.
JE TŘEBA uzavřít otázku "pípáků" do lavin, Káča příslušný počet (12) objednala, je nutné, abyste se, kdo tak ještě neučinil, co nejdříve ozvali a potvrdili, že ho chcete. Cena za zapůjčení je cca 200.- Kč. Doporučuji každému, aby tuto otázku nepodceňoval, jeden šťastný konec jste mohli zaznamenat v oblasti MontBlancu v minulých dnech, ten dopadl naštěstí a díky tomuto přístroji dobře.
ODJEZDY aut jsou následující: Sierra s vlekem v 22 hod. v pátek od loděnice u Admirála, BMW po dohodě s Michalem, Octavia po dohodě s Tomíčkem. Rozesazení do aut jsme navrhli následující: Sierra: Honza Š., Káča, Konec, Tomáš Vraný, Tomáš P. BMW: Dan, Michal, Karel Křišta, Zdenka, Octavia: Tomáš Jílek, Filip, Hanka, Toyota: Hanka a Honza Vrbovcovi. Jestliže se najdou 3 z Vás, kdo by mohli jet již v pátek ráno, dejte vědět Hance nebo Honzovi Vrbovcovým, že byste mohli jet s nimi a mohlo by se vzít o auto míň. Kdo máte zájem uskladnit a poté vzít něco z loděnice do vleku, po dohodě s Filipem je možné ve čtvrtek a pátek přes poledne loděnici otevřít a věci zde uschovat. Je nutné zvážit, že v případě, že Sierra dojede jinak než dohromady s ostatními auty, nastane problém s vyzvednutím věcí, kterému je potřeba předejít. Sraz v loděnici vzhledem k nakládce ostatních věcí je v 22:00, prosím zúčastněné o dochvilnost, sám se rovněž vynasnažím více než obvykle. V případě, že se někdo z posádky bude nacházet na trase Suchdol - Libeňský ostrov - loděnice, dejte mi vědět, koho mám kde vyzvednout.
JÍDLO: každý dostatek chleba do pondělí odpoledne, poté možnost nákupu v Liptovském Hrádku. Každý snídaně sám za sebe, Filip bude mít šišku salámu, není nutné do svačin počítat se salámem, každý čaj pro sebe. Vařič budeme mít PB s 2,5kg bombou, což by mělo postačovat pro všechny na normální vaření. Jedna večeře se uskuteční v režii Káčiny sekaný, Filip bude mít na jednu večeři buřty. Polévky vezměte každý pro sebe. Na chatě funguje jen základní občerstvení a není možné získat potraviny.

11.4.2002
AKTUALIZACE informací: Peťan nejede, Hanka a Honza Vrbovcovi jedou a berou auto.

Zápis z akce

Popis průběhu akce Žiarska chata 2002

Odjezd na tuto akci byl plánován na pátek, 22 hod. u loděnice. Vzhledem k tomu, že nás jelo 13, u loděnice jsme se měli sejít 2 auta a 9 lidí, naložit věci a odjet směrem východním. Další auto jelo samostatně později. Již v této fázi byl harmonogram hrubě narušen probíhající a poměrně zásadní opravou auta, které táhlo vlek. Tuto opravu se podařilo dokončit v pátek, těsně před půlnocí. Do 2 do rána jsme ještě dolaďovali některé detaily opravy tak, abychom cestu dlouhou 1200 km zvládli. Další překvapení nám uchystal vlčák, který oproti předpokladu střežil jindy nestřeženou ulici na Libeňském ostrove, kde máme zaparkovaný vlek, a nepustil nás dál. Odchytová služby hl.m. Prahy, které tímto děkujeme, bezpečně zlikvidovala jeho odpor a tak jsme již v 3:30 odjížděli v plném počtu 9 lidí a dvou aut směrem na Slovensko.

Cesta probíhala bez větších komplikací, na hraničním přechodu jsme již tradičně museli ukázat, že ve vozíku skutečně převážíme pouze naše věci a na chatu, ke které šlo nakonec dojet bez větších komplikací, jsme dorazili cca ve 14 hodin v sobotu.

První část výpravy za sebou již měla výstup do Žiarského sedla a na Plačlivé a ve chvíli, kdy jsme se chystali vyrazit za nimi, jsme se potkali u chaty. Skupinka 4 lidí se poté pustila po jejich stopách, vzhledem k špatnému počasí i vzrůstající teplotě jsme však sedla nedosáhli a sjezdem, který byl pouze průměrný, jsme se vrátili zpět. První den jsme zakončili návštěvou vytopené společenské místnosti na chatě. K průběhu večera nemohu podat bližší popis, neb jsem šel spat.

V průběhu dalšího dne se k nám již definitivně přidal vlčák, který několik dní pobíhal kolem chaty a nikomu nepatřil. Až do odjezdu z chaty jsme v něm našli neodbytného (v horských partiích, kde chodil s námi i věrného) společníka.

V neděli bylo krásné počasí, jedna skupina měla v plánu Smutné sedlo a zpět, druhá výstup na Hrubou kopu a sjezd jednoho z bočních žlebů a návrat k chatě, odpoledne byl pak plánovaný sjezd Belý. Celý výstup na Hrubou kopu jsme absolvovali za 2,5 hodiny, neustále svítilo slunce, na vrcholu Hrubé Kopy foukal vítr, tak 12 - 15 m/s. Sjezd dolů většina skupiny zvolila stejnou cestou jako výstup, spolu s dalším osamělým skialpinistou jsme sjezd ze sedla mezi Hrubou a Trieťou kopou žlebu udělali sami. Sníh byl dost natátý a těžký, většinou ale tvořil souvislou plochu, takže sjezd byl příjemný. Zbytek skupiny, který sjížděl po svých stopách si užil tvrdého sněhu (alespoň v horní části). Spodek z Lučné dolinky byl již jízdou ve starém sněhu a spíše otravou. Odpoledne část vyrazila na sjezd Belý, voda lehce nad normálem, splutý úsek Kokavský most - Lipt. Peter byla příjemnou záležitostí. Večer nás opustila část účastníků, kterým povinnosti určily návrat do Prahy. Zbylo nás 9, večer jsme strávili při kytaře s další skupinkou skialpinistů. Večer se poměrně protáhl...

Další den, tj. pondělí, byl v plánu výstup na Veĺký Baranec (2184 m.n.m.). Já jsem provedl výstup žlebovou stěnou, kterou jsme pak sjížděli, ostatní šli přes Žiarske sedlo a Smrek klasickou cestou. Prakticky celou cestu jsem nesl lyže na zádech a stoupal jako po schodech. Sněhu na hřebeni Barance nebylo příliš, asi na 3 místech jsem šel po trávě. Vrcholu jsem dosáhl téměř po 3 hodinách. Na vrcholu odpočívali dva alpinisti se sjezdovkami, kteří přišli z opačné doliny. Chvíli jsme se bavili o vybavení, odkud jsme a kam pojedou. Sjel jsem s nimi kus Barance protilehlou stěnou, krásný sjezd po holé pláni s průměrným sklonem, cca 300 m převýšení. Když jsem vystoupal nahoru, ostatní již odpočívali na vrcholu. Sjezd z Barance byl složitý, na přejezdu z vrcholu nad žleb, který jsme chtěli sjet jsme chvíli balancovali nad kotlem Barance, kde se sklon celého úseku, který se dá při příznivých sněhových podmínkách sjet, pohybuje kolem 40° a v kotli až 50°. Po opatrném přejezdu hřebene jsme úspěšně netrefili žleb, kterým jsem stoupal, ale sousední. Jarní žleb jsme si užili ve středně těžkém sněhu s ne příliš velkou vrstvou měkkého sněhu. Po příchodu na chatu jsme Slintovi, jak jsme psa nazvali, dali nažrat a ten šel unavený spat. Odpoledne jsme sjeli tentýž úsek Belý, chvíli jsme diskutovali o možnosti jet úsek horní z Podbanského, po konzultaci s místním majitelem sportu, který na Belé pořádá rafting pro zákazníky, jsme od této varianty raději upustili. Řeka protéká v horním úseku TANAPem a sjíždění na raftu je výslovně zakázáno. Večer na chatě nebyl tak hlučný jako předchozí.

V úterý jsme vzhledem k počasí, které od rána slibovalo pouze déšť, nebyli příliš rozhodnuti, co budeme dělat, posléze, když slunce vylezlo, jsme se rozdělili na dvě skupiny. Jedna šla na lyžích do Smutného sedla, druhá pěšky k blízkým vodopádům v úpatí Baníkova. Detaily první skupiny neznám, vím jen, že Káča trhla Honzu Š. ve výstupu do sedla. Celá skupina se poté vrátila na chatu, my jsme s Karlem a Zdenou po lezecké vložce na skále, kde vodopády tečou, absolvovali krásný ale dlouhý výstup na Príslop Baníkova, odkud jsme po sousedním hřebeni seběhli zpět do doliny k chatě. Cestou jsme navštívili pomník těm, kdo v souboji s horou nevyhráli. Je tam nápis, který říká: Mrtvým na památku, živým pro výstrahu...

Večer jsme se museli rozloučit s naším kamarádem, díky obětavosti a vynalézavosti něžné části naší výpravy jsme v údolí ve vsi našli zvěrolékařku, která po chvíli vyjednávání našla rodinu, které štěně vlčáka umřelo a tak Slinta získal nový domov. Pak jsme přejeli do Podtúrně, kde jsme v přilehlém okolí místního hotelu, jako každé léto na vodě, přespali, udělali si oheň a strávili hezký večer, spát jsme šli až k ránu. Ráno jsme si sjeli ještě jednou Belou a odpoledne vyjeli k Praze. Akci jsme zakončili po půlnoci na nábřeží u loděnice.

Tomáš Petržilka

Galerie

Žiar.ch. - Skialpy + Belá | rok 2002 | 84 fotek | založil: Tom