Začátkem prázdnin jsme poprvé vyrazili na TID (Tour International Danubien) 51. ročník ve složení Michal, Honza, Lida, Lucka a Jana. Z Prahy jsme vyrazili ve čtvrtek ráno a v Blavě jsme byli v poledne. V loděnici nás čekala Brigita, která nás ubytovala a provedla po 70-ti leté loděnici TATRANU, která je nádherná. Odpoledne jsme se prošli ve velikém vedru po starém městě Bratislavy.

Večer bylo stretnutie s Žilkou a spol. s výborným gulášem od Klokana.

V pátek jsme v 8 vyrazili na Dunaj na 7-mi místné pramici, naši ČR posádku doplnili Majka s Jurou. Projeli jsme centrem Bratislavy, kde to pěkně teklo pod 4 mosty (Lafranconi m., Nový m., Starý m. a Přístavní most). Museli jsme stihnout 2 plavební komory na přesně stanovenou hodinu, to se nám podařilo s vypětím všech sil, neb přenášet to by byl velký opruz.

Za 2. komorou jsme se zastavili v maďarském kempu Dunakiliti a ochutnali místní Wilmosh pálinku. Naplánovali jsme tu další stretnutie ? 3-denní plavbu po maďarských slepých ramenech Dunaje na červen 2007 ! Cestou dál jsme už nemuseli tolik spěchat, tak jsme se koupali na prázdných oblázkových plážích.

Dunaj nás překvapil neuvěřitelnou čistotou a krásným šuměním díky štěrkovému dnu. V průběhu plavby jsme se též neustále přikrmovali Klokanovými paštičkami a uzeninami a chlazeným pivem z lodní lednice na plyn. Do Gabčíkova jsme dorazili navečer, celé osazenstvo TIDu mělo připravený guláš v místní csardě, kde také pekli ryby a hrála maďarská hudba k tanci. Ta noc patřila hlavně komárům.

Další den jsme vypluli opět brzy, ale od samého začátku jsme pluli na plachty z celty. Cestou nás na říčním kilometru 1800 čekalo křtění bahnem i ohněm. Den uběhl zase jak na Dunaji a byli jsme v Komárně, kde opět následoval společný TID guláš, ale i místní specialita halasle (rybí polévka). Po večeři jsme se vydali taxíkem na evropský dvůr, což je nově postavené náměstí v Komárně, kde každá stavba je věnována jednomu státu Evropy.

Poslední den, jak jinak než s heslem ? s Žilkou žádné vyspávání. Tento den proběhla zastávka v Iži, ve starém římském tábořišti na břehu Dunaje. Plavba končila v Moči, kde na Blavské tidkaře, kteří nepokračovali dál do Maďarska, čekal autobus s přívěsem, jež nás odvezl zpět do Bratislavy. Celá trasa až do Moči měla 127 km.

Cesta autobusem se neobešla bez víkendové smršti vtipů Klokana, Maša a dřevorubce Luboše. Naše ČR posádka opustila TATRAN se slzou v oku, ale i plány na příští rok. Bylo to velmi příjemné, všem Dunaj doporučujeme.

Moc děkujeme všem kamarádům ze Slovenska, zvláště Jurovi a Majce.