Z Prahy jsme odjížděli (Tom V., SuperDan, Michal, Honza) v 23h vlakem směr Šútovo. Cesta proběhla v klidu a ráno nás vítalo krásně zasněžené Slovensko. V Šútově (450 m.n.m.) jsme se přebalili a vyrazili směr Bufet pod Chlebom (1415m.n.m.), na kraji vesnice jsme šli do pásů a začli stoupat po zelené značce. Cesta byla dobře šláplá a nahoře jsme byli za cca 3h. Cestou jsme potkali partičku na pásech s jedním borcem, co měl na nohách sjezdové boty?! Ten se nás nejapně ptal jestli máme pípáky, aby nás našli až nás zavalí lavina. Obavám se, že on by nám moc nepomohl, blbý kecy... Na chatě nás uvítala chatařka, večer jsme se dozvěděli, že je tam poslední noc a že po ¾ roce končí. Po krátké zastávce jsme vyšli na Chleb a dali první sjezd. Večer pod Chlebom proběhl bujaře, na blízké chatě někdo slavil narozeniny, v iglú se chladila kořalka a na nebi svítili hvězdy a v údolí Martin.

   

Druhý den jsme vstávali do sněžení, nalehko bez těžkých batohů jsme vystoupali na Kriváň (1708m.n.m.), kde bylo prd vidět a prvních pár desítek výškových metrů jsme jeli skoro poslepu. Spodní část sjezdu byla v nádherném sněhu parádní. Vystoupali jsme zpět do Snilovského sedla (1524m.n.m.) a sjížděli směr chata Vrátná. Cestou po rozjezděné sjezdovce se povedlo Tomášovi ukopnout kus patky na vázání, ale stará Silvreta plnila naštěstí svoji funkci dál. Pod lanem zrušené sedačky jsme sjeli přímo do hospody v Chatě Vrátná 740m.n.m. Proběhla velká žranice s palačinkou na závěr. Cesta zpět nahoru byla o to horší:). Vyplazili jsme se zpět do sedla a užili si krátký, mírný sjezd zpět na Chatu pod Chlebom. Večer byl pro většinu z nás klidný, pouze SuperDan, který při tanci předvedl most, nevěděl ráno čí je. Most uchvátil slovenské sousedy natolik, že Dana zahrnuli spoustou kvalitní borovičky a on ji jako správný chlap všechnu vypil.

   

Třetí den jsme šli hřeben směr chata na Grúni. Ráno krásně modro, při cestě na Chleb jsme viděli naše stopy na Kriváni. Hřeben byl tvrdý, umlácený větrem. Cestou se Michal s Tomem odpojili a sjeli z Hromového dolů do Vratné. Já s Danem jsme šli dál hřeben, počasí se trochu zhoršilo, přišla mlha. Na závěr nás čekal sjezd z Poludňového grúňa (1460m.n.m.) k chatě, horní část rozbitým sněhem, zbytek po sjezdovce. Čekala nás moc pěkná Chata na Grúni (960m.n.m.), kapustnica, pivo, výborná káva, sprcha, teplá voda v pokoji a příjemná obsluha. Na chatu taky dorazili kluci, ti přišli zespoda z Vrátné. Před večeří jsme vyrazili ještě jednou na Grúň a dali si pěkný klidný sjezd.

   

Čtvrtý, závěrečný den jsme chtěli dojít do Párnice. Nejprve jsme museli opět na Grúň, s těžkým batohem nic moc zážitek. Počasí vítr, mráz, mlha, prostě ideál na cestu. Z Grúňa jsme mírně sjeli do Stohového sedla (1230m.n.m.) a pak příjemnou procházkou hore kopcom na Stoh (1607m.n.m.), na Stohu byla dost zima, kopec byl vyfoukaný a ledový, nic vidět, tak co tam. Horní část sjezdu byla po tvrdém hřebeni, po vjezdu do lesa nás čekala prašanová koupel až do sedla Medziholie (1185m.n.m.), tam jsme se asi odpojili od běžné trasy, dál stopy nevedly. V hlubokém sněhu jsme vystoupali na hřeben a došli na Osnicu (1362m.n.m.). Cesta k vlekům na Lučivné byla delší než jsem čekal, místy vedla v prudkém zalesněném svahu. U mne nastal problém s pásy, mým skvělým pásům od SkiSrabu se nelíbilo stálé lepení a sundavání. Přestali lepit, prostě příjemná procházka lesem...K vlekům jsme nakonec došli, a cesta dál dolinou až do Párnice byla dobrá. V hospodě kofola, džus, korbáčik a pivo, pak vlakem do Kralovan. V Kralovanech jsme se v nádražní hale převlékli a šli do blízkého penziónu na výbornou večeři. Vlak nám jel asi v 22h, po příjezdu kluci dohodli s průvodčím lehátka, a tak nás čekala klidná noc ve vlaku. V pondělí v 6h nás vítalo ranní Hlavní nádraží v Praze.