Kdy se akce konala:

14. - 16.6.2004, odjezd 17:00 z loděnice, návrat v neděli odpoledne.

Kam se jelo:

Přehrada Slapy, trasa vedla od hráze až k ústí potoku Mastníku a zpět, prozkoumány byly i některé menší zátoky cestou a několik hospod na přilehlých březích.

Kdo se účastnil:

Jana Kortanka, Honza Šavel a Tomajda

Zážitky z průběhu akce:

pátek, 14.6.2004 odpoledne

V pátek jsme se sešli před loděnicí Kotva, kde jsme si vyzvedli z půjčovny HG Sportu jeden jednomístný a jeden dvojmístný kajak. Obtěžkáni neznámými doplňky jsme docestovali k naší loděnici, kde jsme se seznámili trochu blíž s novými plavidly.

Následoval odjezd směr Slapy, s večerem jsme dorazili k hrázi, kde jsme už trochu propadli panice, kam si lehneme, protože jediný přístupný se zdál šikmý sjezd na spouštění lodí plný odpadků (jak už to u hráze bývá). Naštěstí jsme na protějším břehu spatřili světlo a při bližším prozkoumání pak i (skoro) otevřenou hospodu. Hospodský a majitel v jedné osobě neměl nic proti naší přítomnosti v hospodě a našich stanů před hospodou. Večer se trochu protáhl a někteří z nás měli trochu problém vydržet až do konce...

sobota, 15.6.2004

Probudili jsme se do krásného dne, rychle sbalili ležení, vše nasoukali do kajaků (takový spacák se ani nemusí balit do futrálu, nejlépe se s ním vyskládá zbytek prostoru v kajaku úplně nakonec) a spustili lodě poprvé na vodu. Já, vzhledem k předchozím kajakářským zkušenostem, jsem na tom nebyl nejhůř, zato Honzovi chvílemi hrozilo, že se cvakne ještě před nástupem.

Po chvíli jsme si všichni zvykli na to, že kajak je zdaleka nejstabilnější když jede, a vydali se od špinavé hráze pryč. Cestou jsme zajížděli do zátok na pravém břehu a postupně jsme dorazili ke známé loděnici Modrá laguna.

Pokračovali jsme dále až jsme dojeli k útulné hospodě plovoucí na pontonu. U hospody mělo stání několik jachet, jejich majitelé postupně vylézali a v hospodě snídali. I my jsme posvačili a hospodu opustili a zamířili dál směrem k zátoce Mastníku.

O kus dál se podle mapy nacházela obec Nová Živohošť. Je pravdou, že nebyla ještě úplně sezóna, ale že bych se musel ve vzpomínkách vracet o 20 let zpátky...Živohošť má lepší časy nejspíš již za sebou, kladem byla hospoda u Hastrmana (místními škodolibě přezdívaná "V garáži") kde jsme vypili několik grogů, najedli se a já si tam zapomněl nůž. Konečně jsme odjeli z jezera pryč a začali se zanořovat do dlouhé zátoky, na jejímž konci byl náš dnešní cíl. V té chvíli rovněž začalo definitivně pršet, tak jsme ještě nasadili suchobundy - úžasná věc, člověk může sedět v lodi několik hodin a ani nemusí moc pádlovat a skutečně mu není zima. Pádlovali jsme asi ještě hodinu, minuli labuťí hnízdo a jen tak tak i rozzuřeného labuťáka, který nám zatarasil cestu zpátky ze zátoky.

Nyní se již zátoka dost zúžila a my jsme náhle pod lodí ucítili kameny...úžasný pocit, kdy se hluboké jezero změní v malý potok. Dojeli jsme pod malou peřej a chvíli diskutovali na břehu o zážitcích, které nás ještě čekají.

Poté jsme se vydali zpět, lodě v potoce skoro nešly otočit po proudu. Seakajak má poměrně velký poloměr otáčení. Opatrně jsme se proplížili kolem hlídkující labutě a vyrazili na cestu zpátky. Vzhledem k tomu, že se začalo šeřit, začali jsme se rozhlížet po nějakém noclehu. Našli jsme malý mys, na břehu byly vytažené 2 hausboty, v jejichž verandách jsme mohli alespoň něco uvařit.

S večerem nás navštívil dost podroušený majitel jednoho z hausbótů, který na břehu lovil ryby. Lovil je s lahví rumu v ruce, možná proto do rána žádnou nechytil. Rychle jsme postavili stany, najedli se a šli spat. V noci se dost rozpršelo a Honza s Janou trochu plavali.

neděle, 16.6.2004

Když jsme se ráno vzbudili, na břehu seděl ještě stále pan majitel, teď navíc kompletně promočený.

Náhle se u břehu objevil policejní člun, který za sebou něco táhl. Po bližším prozkoumání se ukázalo, že je to napůl potopený hausbót, který policie tak tak dovlekla ka břehu, kde bylo méně vody. Mezitím už na břeh couval traktor, který měl hausbót vytáhnout. Asi napotřetí se mu to, všechna čest, podařilo a vzrušení kolemstojících domorodců neznalo mezí. Spekulovalo se o trestných činech, koho a jak zavřou...

Pomalu jsme odpluli a vydali se zpátky k hrázi. Cestou jsme se ještě stavili u pontonové hospody, já nalezl ztracený nůž a před koncem putování jsme se dali do řeči s místním jachtařem, který zrovna spustil loď na vodu.

Putování jsme zakončili na tom samém místě, odkud jsme vyplouvali. Všechno jsme sbalili a vydali se na cestu zpátky.